Za covidu začal pěstovat houby v garáži v Brně, poptávka stále roste

Brno 11. června (ČTK) - Měsíčně je schopný nabídnout spotřebitelům 70 kilogramů hub. "Pořád jsme ještě malí a nejsme schopni poptávku pokrýt. Možná se nakonec budeme muset stěhovat i do nějaké haly. Spolupracujeme s brněnskými restauracemi a jezdí si k nám koncoví spotřebitelé z Brna či blízkého okolí a zvažujeme, že se naše houby začnou prodávat v prodejnách s biopotravinami," řekl Kovář. Zatím nabízí jediný produkt, půlkilogramový mix čerstvých hub, které zákazník dostane v den sběru nebo nejpozději druhý den ráno. Už však spřádá plány, že by některé houby i sušil nebo vyráběl tinktury.

Podle Kováře je v Česku několik podobných menších pěstíren hub. "V čem jsme ale výjimeční, je to, že si děláme všechno sami, jak s oblibou říkám od Petriho misky, na které pěstování začíná," popisuje Kovář. Ze zahraničí si nechal poslat na začátku houbové kultury v tekutém stavu a sám si pěstuje podhoubí, které poté dává do sadby, tedy do zrní, a později do substrátu. I ten si připravuje sám.

Pro systém pěstování získal loni biocertifikaci, protože houby rostou v substrátu, který sestává pouze z dřevěných pilin a vody, zároveň nepoužívá žádnou chemii. "Proto jsme stále vystaveni riziku, že houby napadnou bakterie, které běžně žijí ve vzduchu, i když se tomu snažíme maximálně předejít. Dříve nám bakterie napadly 30 procent úrody, dnes jsme na deseti procentech," řekl Kovář.

Veškeré houby, které pěstuje, jsou dřevokazné a v přirozeném prostředí žijí na odumřelém dřevě. "Máme tu komerčně několik druhů hub, další zkoušíme. Některé se hodí do omáček, některé do asijských jídel, ale také do polévek nebo je možné je jen tak osmažit," řekl Kovář. Jde například o některé druhy hlív - citronovou, růžovou, modrou a královskou. Dále pěstuje černou perlu, která je křížencem klasické a královské hlívy, shitake, šupinovky, polničku topolovou, trsnatec lupenitý či korálovce ježatého.

Zatím není pěstování příliš energeticky náročné, protože ve sklepě v hloubce pěti metrů je relativně stálá teplota a jen se zde udržuje vlhkost a přívod čerstvého vzduchu. "Ale pokud se budeme přesunovat a produkci zvýšíme, budeme to dělat v kontrolovaném prostředí, kde už se neobejdeme bez klimatizace. Nyní se v rámci možností snažíme nasimulovat houbám přirozené prostředí, proto jim také 12 hodin denně svítíme. Současné prostory ještě umožňují zvýšit produkci tak o třetinu, ale už nyní tady trávím více času než v mojí hlavní práci," uvedl Kovář, který je vystudovaným optikem a pracuje v rodinné optice. Houbám věnuje drtivou většinu volného času včetně víkendů a večerů. "Chodíme sem s přítelkyní a pomáhá nám i babička," uvedl Kovář.

K pěstování se dostal ne úplně jednoduše. Ale stačilo, že houby rád sbíral a jedl. Za covidu si poranil koleno, musel se přestat věnovat výkonnostnímu sportu a hledal, co by jeho čas naplnilo. Postupně pronikal do pěstování hub. "Hodně jsme šli cestou pokus - omyl a rozhodně to není pro lidi, které složí první neúspěchy. Prožili jsme si jich spoustu a letos nás zaskočilo, když začalo mrznout a ve sklepě klesla teplota natolik, že jsme přišli o většinu úrody," řekl Kovář.

Letos na jaře také získal ocenění Regionální potravina Jihomoravského kraje. Ne však úplně obyčejnou cestou. "Jeli jsme se přihlásit na poslední chvíli. Uzávěrka byla v 8:00, na parkoviště jsem přijel v 7:59 a pán z obsluhy parkoviště mi pomohl. Zavolal, ať na mě ještě počkají, tak jsem tam doběhl s přihláškou a nakonec nás ocenili," vyprávěl Kovář.

Autor: Zdeněk Meitner