Sládek Gambrinusu uvařil za 45 let piva pro dva Bolevecké rybníky

Plzeň 23. června (ČTK) - Téměř 30 milionů hektolitrů nejprodávanějšího českého piva Gambrinus už za 45 let uvařil 63letý Zdeněk Polák, který je nejdéle sloužícím sládkem plzeňského pivovaru. Někdo už spočítal, že jsou to dva Bolevecké rybníky (největší v Plzni); další, že každý na planetě nad 18 let už od něj dostal půllitr, protože je to hodně přes pět miliard půllitrů, řekl Polák ČTK.

Prodej piva Gambrinus, které o víkendu slaví po celé Plzni 150 let, po dlouholeté stagnaci druhým rokem roste. Letošní vyšší odbyt podporuje zejména nový produkt, jedenáctistupňový ležák Gambrinus, ale po letech se zvyšuje také prodej "desítky", řekl před zahájením oslav 150 let Grant Liversage, generální ředitel Plzeňského Prazdroje, do jehož skupiny Gambrinus patří. Podle mluvčí Jitky Němečkové začal propad prodejů značky Gambrinus kolem roku 2007. "Byl způsoben také tím, že se značka zaměřila příliš na kvantitu, byla k dostání v příliš mnoha hospodách a nebylo možné udržovat precizní kontrolu nad kvalitou čepování a servírování," řekla.

Polák první Gambrinus uvařil v roce 1975. "Už ve třetím ročníku střední školy jsem tu zaskakoval," řekl. Pivo se podle něj vyrábí roky stejně, ale modernizace pomohla. "Dnes jsou chuťové vlastnosti hodně vyrovnané, což dříve nebylo," uvedl. Podle něj se občas stávalo, že třeba sládek usnul a na něco zapomněl.

Mnohé ruční práce, například scezování, vymizely, protože je teď vykonává počítač. "Stejně to musí člověk hlídat, hořkost a pH piva, je tam pořád docela dost práce," uvedl.

Podle obchodního sládka Pavla Zítka je pivovar Gambrinus se necelými 40 zaměstnanci v poměru k roční produkci zřejmě nejefektivnějším výrobcem piva v ČR. Na varně a na cylindrokónických kvasných a zracích tancích jsou dnes tři lidi na směnu, tedy celkem devět. "Dnes je ve výrobě asi 20 lidí. V roce 1975, když jsem nastupoval, tak bylo v Gambrinusu 640 lidí, ale to byla součástí i lahvovna," uvedl Polák.

Podle něj chuť piva hodně závisí na péči v restauracích a hospodách, která se hodně zlepšila. "Mytí skla, technika čepování, uskladnění - je toho dost. A když to vše dodržují, tak si na pivo vůbec nemohu stěžovat," dodal Polák, který se stará také o tři roky otevřené návštěvnické centrum Gambrinus. "Nejvíc mě potěší lidé, kteří mi po degustaci řeknou: Copak je to za pivo? A když jim odpovím, že Gambrinus desítka, tak se zeptají: A proč není v hospodách?," dodal.

Podle manažera značky Jakuba Marka je nejsilnější odbyt Gambrinusu na západě Čech, kolem Prahy a na severu Čech, kde má nadpoloviční podíl. V celé ČR se čepuje asi v pětině restaurací a hospod.


Gambrinus slaví 150 let

V lednu 1869 se plzeňském hostinci U císaře rakouského sešla skupina podnikatelů, která zde učinila první kroky k založení druhého moderního pivovaru v Plzni. Povolení k založení podniku získali v květnu 1869 a již o měsíc později, 25. června 1869, se v obchodním rejstříku objevila firma První plzeňský akciový pivovar. Ta se zapsala do povědomí jako pivovar Gambrinus, a to podle názvu, který pro své pivo majitelé později zvolili.

Plzeň byla v polovině 19. století rychle se rozvíjejícím průmyslovým centrem, které poskytovalo příznivé podmínky pro podnikání. Ve městě a okolí tak sídlilo dost movitých podnikatelů, kteří si mohli investici do moderního pivovaru dovolit. Mezi zakladateli Gambrinusu, kteří na schůzce upsali akciovou jistinu v částce milion zlatých, byli například majitel známých strojíren Emil Škoda, spolumajitel parního mlýna v Plzni Adolf Hýra nebo stavitel Martin Stelzer.

Investice do pivovarnictví v roce 1869 podpořilo i zrušení takzvaného propinačního práva, které určovalo, kdo smí pivo vařit, a nutilo odběratele brát pivo jen od svého regionálního výrobce. Zrušení této výsady umožnilo vznik volné soutěže a zakládání velkopivovarů.

V Plzni již jeden takový byl, a to Měšťanský pivovar, dnešní Plzeňský Prazdroj, který první pivo uvařil v roce 1842. Jeho unikátní spodně kvašený ležák, který se později stal vzorem všem ostatním pivům tohoto druhu, inspiroval i zakladatele pivovaru Gambrinus. Pro jeho stavbu zakoupili pozemky sousedící s Měšťanským pivovarem a dostali se tak ke stejné spodní vodě, o níž se tradovalo, že je hlavním důvodem mimořádné chuti konkurenčního piva.

Nový pivovar vyrostl v rekordním čase a již v říjnu 1870 zahájil provoz. Na téměř dvacetihektarovém pozemku jej vybudovaly firmy Martina Stelzera a Václava Daniela, kotle a strojní zařízení dodala Škodova strojírna. Nové pivo se rychle ujalo, v prvním roce se uvařilo 26.000 hektolitrů, o rok později odbyt vzrostl na 70.000 hektolitrů. Pivo si našlo cestu i do ciziny a získalo řadu ocenění. Pivovar přestál i hospodářskou krizi, byť mu odbyt výrazně klesl.

V roce 1907 se o pivu z Prvního akciového pivovaru pochvalně vyjádřil císař František Josef I., a proto správní rada zavedla značku Pilsner Kaiserquell (Plzeňský císařský zdroj). V roce 1912 byl pivovaru propůjčen prestižní titul "c. k. dvorní dodavatel", údajně za 25.000 korun. Těsně před válkou pivovar vystavil přes 270.000 hektolitrů ročně.

Rozpad monarchie ukončil "císařskou" éru pivovaru. Ten si v roce 1919 nechal zaregistrovat ochrannou známku Plzeňský Gambrinus, která nahradila značku Kaiserquell. Gambrinus je podle pověsti zkomolenina jména brabantského vévody Jana I. (Jan Primus), předka císaře Karla IV., který je považován za patrona sladovníků a piva. Název Gambrinus je proto mezi pivovarníky oblíbený a piva této značky se vaří i jinde ve světě, například v Německu a Rakousku.

V Plzni a okolí prosperovaly po vzniku první republiky čtyři velké a několik menších pivovarů a bylo jen otázkou času, kdy se sloučí. Postupná fúze se odehrála v režii finančně nejsilnějšího z nich, Měšťanského pivovaru, který se dohodl na převzetí Gambrinusu. Ten již dříve ovládl některé z menších konkurentů. V roce 1933 se Prazdroj a Gambrinus spojily. Gambrinus poté převzal zákazníky slabších piv (především takzvané desítky), na které se v dalších letech specializoval.

Koncem druhé světové války pivovar těžce poškodilo bombardování. V roce 1946 přišlo znárodnění, po kterém byly Měšťanský pivovar i První akciový pivovar začleněny do národního podniku Plzeňské pivovary. V roce 1959 byl samostatný závod Gambrinus zrušen a sloučen s Prazdrojem; obnovení se dočkal v roce 1990. Poté patřil jako součást firmy Plzeňský Prazdroj do nadnárodní skupiny SABMiller, od března 2017 vlastní Prazdroj japonská skupina Asahi.

Gambrinus už v roce 1979 překročil milion vyrobených hektolitrů za rok. Po velkých investicích do rozšíření v 90. letech v roce 1996 překročil hranici dvou milionů, rok později tři miliony a kolem této hranice se prodeje stále držely. Gambrinus se vyváží do 19 zemí, například do Izraele a Koreje. Podle sládka Pavla Zítka je pivovar Gambrinus s necelými 40 zaměstnanci v poměru k roční produkci zřejmě nejefektivnějším výrobcem piva v ČR. Podle manažera značky Jakuba Marka se čepuje zhruba v pětině všech českých restaurací a hospod.

Prazdroj je největším výrobcem piva v ČR. Pod jeho křídla patří kromě Gambrinusu také značky Pilsner Urquell, Velkopopovický Kozel a Radegast. Plzeňský Prazdroj loni prodal v ČR a v cizině rekordních 11,5 milionu hektolitrů piva, meziročně o čtyři procenta více.