První pivo v plechovce nabídl malý pivovar z New Jersey
Nápad použít plechové konzervy, používané od začátku 19. století úspěšně k uchovávání potravin, také k prodeji piva, se ve Spojených státech objevil už v roce 1909.
Richmond/Praha 23. ledna (ČTK) - Nápad použít plechové konzervy, používané od začátku 19. století úspěšně k uchovávání potravin, také k prodeji piva, se ve Spojených státech objevil už v roce 1909. Další 25 let, poznamenaných mimo jiné přísnou prohibicí, ale trvalo, než se povedlo tuto myšlenku uvést do života. První plechovky s chmelovým mokem se na pultech obchodů v Richmondu v americkém státě Virginie objevily před 75 lety, 24. ledna 1935.
Na etiketách přitom nebylo logo žádného z velkých pivovarů, ty se totiž obávaly, že by nevyzkoušená novinka mohla poškodit jejich reputaci. Role průkopníka tak připadla malému podniku, který založil v Newarku ve státě New Jersey německý imigrant Gottfried Krueger. Dohodu s výrobcem plechovek uzavřela firma vedená jeho synem na podzim roku 1933 a už koncem prosince téhož roku se mezi vybranými zákazníky ocitla první zkušební várka 2000 plechovek s firemním maskotem na boku.
Nový nerozbitný obal přijali američtí pivaři příznivě, podle většiny z nich byla dokonce chuť Kruegerova piva z plechovky lepší než toho prodávaného v lahvích. A úspěch slavil pivovar i začátkem roku 1935, když dodal plechovkové pivo na běžný trh. Původně malý regionální pivovar začal rychle expandovat a ohrožoval dokonce giganty jako Anheuser-Bush. V létě 1935 už prodávala firma Krueger téměř 200.000 plechovkových piv denně a do nového obalu se konečně odhodlaly i další pivovary.
Do konce roku 1935 prodávalo plechovkové pivo téměř 40 pivovarů po celých Spojených státech. Některé - jako dodnes fungující Pabst - používaly stejný druh plechovky jako Krueger. Ta se ale otevírala běžným otvírákem na konzervy, což nebylo v některých situacích příliš praktické. Další z velkých amerických meziválečných pivovarů, Schlitz, proto přišel s vylepšením, když vrchní stranu plechovky uzavřel kuželovitým nástavcem s běžným korunkovým uzávěrem.
Obe verze plechovky se dlouho prodávaly zároveň; už ve 30. letech se sice objevily nápady umožňující snadné otvírání plechovek s plochým vrškem, nebyly ale použitelné. Do začátku války se navíc po počátečním boomu plechovky příliš nerozšířily - v roce 1941 jim patřilo jen deset procent trhu - a během války byla výroba s výjimkou armádních dodávek zastavena. Podobný osud potkal pivní plechovku i v Evropě, kde se objevila už v druhé půli 30. let v Německu, Francii nebo Velké Británii.
Na definitivní vítězství si tak tento obal musel počkat až do přelomu 50. a 60. let. Tehdy přišly pivovary se dvěma velkými vylepšeními, nejprve se v roce 1958 objevila lehčí hliníková plechovka a o pár let později konečně přišla použitelná verze snadno otevíratelné plechovky s plochým vrškem. Začátkem 60. let tak ve Spojených státech překonaly pivní plechovky v prodejích tradiční lahve.
Od 50. let také začaly plechovky na pivo postupně dobývat svět; ve stejné době se v nich objevily i sycené nealkoholické nápoje. Ve mnoha evropských zemích podobně jako v USA ovládly trh - například ve Švédku a Velké Británii se podíl piva v plechovkách pohybuje kolem 70 procent, jen o málo méně je to v Irsku. V dalších zemích, jako například v Polsku nebo Maďarsku, patří pivním plechovkám přibližně polovina trhu.
Konzumenti piva v ČR jsou ale jako obvykle konzervativní i co se týče obalu. Zdejší pivovary sice plechovkové pivo vyrábějí od začátku 90. let, to ale nedosahuje ani deseti procent výstavu - naprostá většina piva se prodává točená v restauracích nebo v lahvích (v posledních letech ale stále častěji i plastových). Největší úspěch mají plechovky u českých pivařů v létě, kdy při cestách na dovolenou využívají hlavní výhody plechovek, nerozbitnost a skladnost.