Při zdražení hnojiv může pomoci variabilní hnojení
Zdražování provozních nákladů způsobené inflací, růstem cen energií, pohonných hmot, ale i nedostatkem pracovní síly dopadají i na zemědělce. Významnou položkou jsou hnojiva, která v posledních dvou letech několikanásobně zdražila a zároveň se z nich stalo nedostatkové zboží. Zemědělci tak řeší dilema, jestli a jak moc na podzim a dost možná i na jaře vůbec hnojit.
Omezením hnojení ušetří, ale zároveň hrozí menší výnosy při příští sklizni, což může vést k dalšímu zdražování potravin. Jedním z mála možných řešení je variabilní hnojení, které zajistí, že zemědělci používají hnojiva v optimálním množství a jen na těch místech půdy, která to potřebují.
Vstupní náklady v zemědělství nebývale rostou a nejvíce je to vidět na hnojivech. Ta už v loňském roce meziročně zdražila téměř o 200 % a letos narostla oproti minulému roku o dalších 200 až 300 %. Ve srovnání se stejným období před dvěma lety za ně tedy zaplatí až 5x více. Celý problém se v letošním roce ještě prohloubil nedostatkem některých průmyslových hnojiv i válkou na Ukrajině.
Došlo ke snížení schopnosti dovážet fosfáty, ze kterých se vyrábí fosfor, důležitá část průmyslových NPK hnojiv. Jejich největším vývozcem bylo Rusko, které momentálně nahrazují africké země. Potíže jsou ale v logistice i kvalitě produktu a tato hnojiva nejsou dostatečnou náhražkou. Zemědělství trápí také nedostatek ledku, jehož výroba probíhá i u nás. Je však velmi náročná na spotřebu plynu, a proto firmy produkci ledku omezují nebo přímo zastavují.
Náklady na hnojiva vzrostou o miliony, na malé zemědělce možná ani nezbydou
Zemědělci sice používají i organická hnojiva, jako je například statkový hnůj, a někteří je dokáží sami vyprodukovat. Ne každý má ale k rostlinné i živočišnou výrobu a zároveň se ve většině případů bez průmyslových hnojiv neobejdou. Pro zemědělce obhospodařující plochu tisíce hektarů se zaměřením na běžné plodiny jako obilí, řepa cukrovka či brambory tak současné zdražování znamená navýšení nákladů o další statisíce korun, u velkých farem půjdou částky až do milionů korun.
Podle Lukáše Musila, akreditovaného poradce ministerstva zemědělství a obchodního ředitele startupu Agdata, dopadne nedostatek hnojiv na všechny zemědělce a především ty, kteří nemají silný chov hospodářských zvířat: „Letos je na trhu dostupných o 20 % méně hnojiv než loni a zároveň platí, že přednost budou mít střední a větší farmáři, kteří obhospodařují rozlehlé lány půdy, protože mají své objemy nasmlouvané dopředu nebo odebírají velké množství. Může se tak stát, že na menší podniky a jednotlivce zbyde jen malé množství hnojiv nebo vůbec žádná.“
Variabilní hnojení se stalo novým standardem, transformaci před lety nikdo nevěřil
Jednou z mála možností, jak situaci vyřešit a alespoň částečně utlumit dopad zvýšených cen hnojiv, je variabilní hnojení, které je složkou precizního zemědělství. Na základě dat z DPZ, znalosti půdního profilu a jeho složení i nároků jednotlivých plánovaných plodin se dávkuje přesné množství hnojiva, které půda v daném místě potřebuje. Jedná se tak v podstatě o jediný pozitivní dopad zdražování. Tak rychlé transformaci by totiž před lety málokdo věřil.
Důležitost variabilního hnojení neustále roste a uvědomuje si to i startup Agdata, největší česká platforma pro chytré zemědělství, jejíž nástroje využívá třetina všech českých profesionálních farmářů. Už v loňské sezoně se rozšířil o Agdata VARI, systém zaměřený právě na variabilní hnojení: „Variabilní hnojení pomocí našeho systému přináší zemědělcům prokazatelnou minimálně 10% úsporu hnojících směsí, u dusíku je to až 20 %. Mluvíme tak o ušetřených desítkách až stovkách tisících korun, které zemědělci potřebují víc než kdy dříve,“ říká Lukáš Musil z Agdata a dodává: „Variabilní hnojení není pro zemědělce žádnou novinkou. Z jednoho z možných přístupů se ale kvůli zvyšujícím se cenám stává nutnost, a proto se nám zájem o Agdata VARI meziročně zvýšil o 400 %.“
Agdata VARI kombinuje data, která se získávají především z DPZ, tedy družic a půdních senzorů. Důležitou součástí komplexního přístupu k hnojení jsou aktuální data z lokálních meteostanic. Satelitní snímkování zase využívá multispektrální družicová data, která jsou základem pro tvorbu aplikačních map. Ty pak rozdělují pole na konkrétní půdní bloky s různým potenciálem výnosu a celý systém pro ně určí nejvhodnější dávku hnojiv.