Krize nás přinutí investovat s větší rozvahou a častěji využívat odborníky

Do jaké míry se nouzový stav v České republice odrazil na dodávkách pro potravinářský a nápojový průmysl popsal Martin Vrba, hlavní inženýr společnosti Techfood (poznámka redakce – firma je zároveň vydavatelem časopisu Automatizace v potravinářství a provozovatelem portálu prumyslovaautomatizace.com.). Martin Vrba se v minulosti podílel na výstavbě malých i velkých provozů nejen nejen v České republice a na Slovensku, ale i v Turkmenistánu, Sýrii, Rusku, Itálii a dalších zemích.

Zkomplikoval nouzový stav v České republice realizaci zakázek pro potravinářský průmysl?
Určitě ano to a hned z několika pohledů. První jsou lidské zdroje, kdy se některé firmy musí potýkat s nedostatkem zaměstnanců. Někteří skončili v karanténě, jiní s dětmi doma nebo prostě zaměstnavatel nedokáže zajistit takové pracovní podmínky, aby vyhovovaly nouzovému stavu. V tom případě je výroba přerušena a tím se posouvají termíny dodání. Některým zákazníkům to nevadí nebo to dokonce vítají, ale jsou i tací, kterým to velmi komplikuje situaci.

Další pohled je ze strany zákazníka. Někteří své zakázky pozastavili nebo odložili. Zatím jsem se ale nesetkal s tím, že by zakázku zrušili komplet bez náhrady. Jsou však i opačné případy, kdy zákazníci tlačí na urychlení zakázky, záleží na sektoru.

Neméně důležitý je pohled dodavatelský. Zkrátka dodávky materiálu váznou nebo se i úplně zastavily. Je to však různé a hodně je to ovlivněno destinací výrobců. Například komponenty z Itálie nebo Číny jsou velký problém, ale i u ostatních dochází minimálně ke zpožděním.

Jak to poznamenalo investiční aktivitu českého potravinářství?
Velmi. Opět se na to můžeme podívat s různých úhlů, ale asi nejvíce se to dotklo projektů těsně před spuštěním, kdy už zbývalo pouze dotáhnout financování. Tam došlo ke stavu nula a nikdo neví, co bude dál. Asi se financování znovu nastartuje, ale je otázka, jestli za stejných podmínek. V současné době je však spousta projektů, které zkrátka stojí. Znám konkrétní příklad, kdy se rok připravovala investice do automatizace ve výši okolo 45 milionů korun, participovalo na tom několik dodavatelů, jednání o úvěrování bankami bylo skoro dokončeno a pak najednou stopka. Rok práce z ničeho nic stojí a nikdo neví, co bude dál. Ale hlavně nikdo neví kdy. Nejistota je asi pro zákazníky i dodavatele to nejhorší.  

Výroba potravin jede naplno, ale velké problémy s odbytem hlavně sudového piva, mají pivovary. Projevilo se to na jejich ochotě investovat do technologií?
Tady platí více méně to, co jsem již zmínil, záleží subjekt od subjektu. Ale investice, které již byly dohodnuty a mají zajištěno financování, tak vesměs běží. Akorát se to projevuje na pozdějších termínech dodání. Také znám konkrétní příklad jednoho pivovaru, který pokračuje v investici do kompletně nového provozu, ale již teď vědí, že je červnový termín nereálný. Zpoždění bude minimálně dva měsíce.

Zaznamenali jste u některých naopak ochotu využít odstávky výroby nebo jejího snížení k modernizaci provozu nebo k nákupu nové techniky?
Na to je asi ještě příliš brzy. Spíše to vedlo k větší neplánované údržbě nebo generálním opravám. Setkávám se dost často s názorem: konečně na to máme teď čas, jinak bychom se k tomu opět nedostali. A je to tak. Sezónní rozdíly se začínají v posledních letech trochu snižovat, hlavně u těch menších pivovarů. I když jsou většinou nové, tak po 5 letech provozu snesou větší údržbu či opravu. Na to se dost často zapomíná či záměrně opomíjí a teď je příležitost to napravit. A spousta zainteresovaných mi dává za pravdu.

Dokážete předpovědět, jak se bude vyvíjet investiční aktivita malých českých pivovarů, které byly tak silně zasaženy nouzovým stavem?
Tak to by bylo věštění z křišťálové koule. Ale co si troufnu tvrdit je, že budou daleko obezřetnější a budou o investicích daleko více přemýšlet. Což je v podstatě dobře. A ještě jeden poznatek. Už teď evidujeme zvýšenou aktivitu na poli stáčení do menších transportních obalů. Laicky řečeno, kdo do dnes měl stáčení piva do lahví, plechovek či PET jen na okraji zájmu, tak současná situace ho nutí rychle změnit názor.

Svaz minipivovarů předpověděl, že až čtvrtina z nich může kvůli zmíněným problémům ukončit činnost. Sdílíte tento názor?
Tak této otázky jsem se trochu bál. Nyní totiž asi budu za kacíře. Ale pokusím se to vysvětlit, i když vím, že můj názor nebude všem po chuti.

V prvé řadě chci zdůraznit, že tato nečekaná a neznámá situace zasáhla úplně všechny v sektoru výroby piva a jeho distribuční kanály. Hlavně kanál HORECA je prakticky paralyzován. A není to vůbec spravedlivý boj, poněvadž nemají všichni stejné podmínky. Mám tím na mysli hlavně postoj státních orgánů, ale nechci se pouštět do politické diskuze.
To, že nám tady za poslední dvě dekády vyrostlo obrovské množství výrobců piva, nechci totiž specifikovat malé, velké, střední, mikro piko a podobně, je jen dobře. Obrovsky to pomohlo celému sektoru a to i nepřímo.

Ale když upozadím nespravedlnosti současné situace, tak minimálně povede k velkému zamyšlení, zda se někteří vydali správným směrem a také proč vůbec do tohoto odvětví šli. Jsem si totiž jist, že je na trhu spoustu subjektů, které se vrhly do pivovarství pouze z pohnutek byznysu. Rychlý nápad a projekt, finance, výroba technologie a už se vaří. Bez většího zamyšlení, dlouhodobé koncepce, bez vztahu k řemeslu, oboru a věcem navazujícím. Promiňte mi tu troufalost, ale tady asi dojde k pročištění na trhu. Nyní si někteří majitelé uvědomí, že pivovarství je dost velká dřina, založená nejen na marketingu. Projeví se, kdo má jaké vztahy se zákazníky a dodavateli. Také se ukáže, jaké peníze stály za projektem. Pokud byl totiž byznys plán postaven čistě na ekonomických ukazatelích a peníze šly hlavně z úvěrů, tak tam dojde určitě k velkým potížím. A pokud je portfolio firmy velmi úzce zaměřeno, tak opravdu asi dojde u některých i k ukončení aktivity. Jedno je jisté. Nic nebude jako dřív. Hlavně se bude muset přehodnotit sama podstata minipivovarů a portfolio jejich služeb. Pokud totiž většina tržeb pochází pouze z piva a k tomu ještě sudového, potažmo čepovaného, tak se tato vysoce riziková situace může velmi brzy opakovat.

Říká se, že na každém špatném se dá najít něco dobrého. Taky se říká, že krize je příležitost a že zítra opět vyjde slunce. Doporučuji využít této situace k zamyšlení. Znovu si projít byznys plán pokud, vůbec existuje, a portfolio tržeb firmy. Například u některých italských či amerických pivovarů, které jsem navštívil či měl tu čest a podílel se na jejich vzniku, dělají tržby z piva pouze 30 %. Dále investovat s rozvahou a více nad tím přemýšlet. Kdo totiž rychle dává, dvakrát dává.

Je důležité více konzultovat své kroky s odborníky. Odborník vám totiž neřekne, že to děláte špatně a máte to dělat takhle, ale navede Vás na správnou cestu tak, abyste na to přišli sami. Umí vysvětlit a hlavně svůj názor umí obhájit argumenty. Výsledkem je pak společné řešení, kterému oba věříte. Nebát se jít jinou cestou než ostatní. A používat selský rozum a intuici.

Autor: Petr Pohorský
Foto: archiv Martina Vrby